Bělorusko pro školáky

Bělorusko leží skoro 1 000 km od naší republiky. Je tam o hodinu více, než máme zde, protože země se nachází směrem na východ ( Slunce tam vychází tedy dříve). Bělorusko tvoří z této strany jakousi bránu do západní a střední Evropy . Nemají moře, jejich republika je více než 2 x větší než naše, ale žije zde podobně jako u nás  10  miliónů obyvatel. Jsou to křesťani, jen slaví Vánoce později a jejich kostely mají kulaté věže a také se liší výzdobou. Hlavní město je Minsk, slavné je  i město a pevnost  Brest. Proslavilo se díky svým statečným obráncům  za druhé světové války.  Není zde mnoho měst,  protože země byla během ní  strašně poničena německými nacisty. Lidé platí běloruskými rubly a drobnými kopějkami. Pěstují ljon, česky len,  a vyrábějí z něj  ručniky, což neznamená nic jiného než ručníky v češtině. Zdejší pramyslovasć vyrábí nejrůznější mašiny, česky bychom řekli, že průmysl vyrábí stroje.

Jak je možné, že těmto slovům rozumíš?

Naši předci mluvili hodně podobným jazykem, patříme totiž mezi potomky starých slovanských kmenů, kteří se při stěhování národů před skoro 2 tisíci lety rozdělili na tři proudy. Jako v pohádce. Jedni šli na východ, jedni na západ a jedni na jih.

V České republice mluvíme češtinou, tedy slovanským jazykem. Právě v době příchodu Slovanů do naší země (snad v 6. a 7. století po Kristu) se slovanské národy (a tedy i jejich jazyky) začaly dělit a různit. Některé slovanské kmeny došly na jih Evropy, na Balkánský poloostrov, některé do střední Evropy (to byli naši předkové) a některé se usídlily ve východní Evropě. Podle podmínek panujících v jejich nových domovech se postupně rozdělil praslovanský jazyk, kterým slovanské kmeny mluvily. Vznikly tři slovanské jazykové skupiny: západoslovanská, východoslovanská a jihoslovanská.

V naší zemi píšeme písmena abecedou, které říkáme latinka, ale mluvíme slovanským jazykem – češtinou. Někteří Slované zapisují svoji vlastní řeč azbukou, i my kdysi jsme na našem území měli podobné písmo tzv. hlaholici.

Ještě před příchodem na Velkou Moravu vytvořil Konstantin, později zvaný Cyril, písmo pro zápis slovanštiny. Tomuto písmu se říká hlaholice a Konstantin při jeho sestavování využil hlásek řecké abecedy i některá orientální písmena. Staroslověnština byla jazykem písemných textů a od jazyka, kterým mluvili naši předkové, se lišila málo, asi jako dnešní čeština od slovenštiny, takže textu čtenému staroslověnsky lidé dobře rozuměli. To usnadnilo přijímání křesťanství.

V Bělorusku je ještě jedna mimořádná zajímavost. Znáš bizony z americké prérie? A víš, že podobní jsou i v Bělorusku? Říkáme jim zubr evropský, v běloruštině se nazývají….bizoni. A jsou to největší volně žijící suchozemští obratlovci Evropy. Nejvíce jich tedy nyní žije v národním parku  Bělověžský prales v Bělorusku. Jsou to vlastně potomci vyhynulých praturů a lidmi vyhubených zubrů.  Přesně před sto lety byli totiž evropští zubři = bizoni  vyhubeni lovem. V Bělověži byl podle úředních záznamů poslední zubr ve volné přírodě zastřelen 9. února 1919. Přežilo jen několik posledních kusů chovaných v zajetí, většinou v oborách u zámků a zoologických zahradách ve městech. Ale protože je toto obrovské zvíře ( může vážit skoro tunu) tak mimořádné, začalo se mezinárodně spolupracovat na zvětšení jeho chovů a vypuštění do volné přírody. Pro nás Čechy je zajímavé, že v erbech různých šlechtických rodů se objevuje obraz zubra, v názvech měst a na městských erbech je zachován rovněž. Představte si, že v nedaleké Libici nad Cidlinou ho jistě lovili i dávní Slavníkovci, neboť se zde našla jeho kost – 1 000 let stará! Po dlouhé době bez zubra se dnes na našem okrese opět vesele prohání zubří ministádečko v Přírodní rezervaci Milovice. Byla zde vysazen jejich párek už v roce 2015 a letos na jaře bude možná mít další telátka.

Na konci březnu naši školu navštívila skupina běloruských žáků a žákyň, kteří chodí do jedenáctiletky ( jsou ve škole jedenáct let) . Přijeli se svými učiteli tance a hudební výchovy, aby se v Praze zúčastnili přehlídky školních souborů. A vyhráli.

Škola v Bělorusku je odlišná. Chodí 9 let na základní školu, potom další 2 nebo 4 roky na školu střední. A protože začínají až v 7 letech, vycházejí v 18. Hlavní letní prázdniny jim trvají 3 měsíce. Nemusíš ale závidět, protože do školy se chodí i v sobotu. Právě kvůli kroužkům: hudebním, tanečním nebo sportovním.

I v běžných předmětech mají 10-ti bodové známkování, desítku chce dostat každý.

Pokud sis přečetl/-la  tento dlouhý článek, zaujal Tě a chceš si zkusit i malý kvíz, abys perlil nebo perlila o hodině zeměpisu, ozvi se do redakce školního časopisu Raflet. Kvíz je připraven a čeká na své luštitele. Zrovna tak i malý dáreček pro ty nejúspěšnější.